První díl | Druhý díl | Třetí díl | Čtvrtý díl
Malá náplast na bolavou duši
V tom smůlovatém roce, kdy Slávka měla na to, aby napodobila senzaci Hradce Králové a po šesti letech vybojovala v roli nováčka mistrovský titul (a kdy to všechno zhatil jediný hloupě prohraný zápas s bratislavským Interem), v tom roce začaly červenobílým barvám dělat dobré jméno slečny a paní v kopačkách. Dokonce jméno tak dobré, že v té době neměly slávistky v celém Československu vážnější konkurenci.
V análech je zaznamenán i výjezd slávistek v kopačkách do italského Milána, kde v prestižním utkání udolaly slavný Inter! Vítězný výsledek bohužel ve svém archivu nemám, jen fakt, že dívky v sešívaných tričkách opravdu vyhrály…
Jak to tehdy celé bylo? V roce 1966 udělal házenkářský trenér Vilda Marzin něco do té doby ve Slavii zcela neobvyklého. Sestavil dívčí fotbalový tým, do kterého zařadil převážně hráčky házené. Tenkrát vyhlásila redakce hodně populárního časopisu Mladý svět turnaj fotbalistek O perníkové srdce Mladého světa.
Bylo to něco jako neoficiální mistrovství republiky. Turnaj se hrál ve dnech 22. a 23. října 1966 na tréninkovém škvárovém hřišti v Edenu a slávistky ho hned po zásluze vyhrály. To srdce Mladého světa pak vyhrály ještě dvanáctkrát. Slávistické srdíčko se tehdy jen tetelilo radostí a hrdostí na červenobílý dres s hvězdou stojící na jednom cípu!
A přišel únor 1967 a Slavia, jako první klub v Československu, založila oficiálně oddíl ženského fotbalu. To už se ve Slavii systematicky a pravidelně trénovalo. Na zelených trávnících prokazuje svoje fotbalové kvality Slávka Vošická, která po řadu let nosila kapitánskou pásku Slavie. A spolu s ní Hana Semerádová, pilíř slávistických zadních řad, Jaroslava Poláčková-Rinnerová, Viki Trnková…
U dvou jmen bych se rád zastavil. Eva Járková a Leftera Paraskevopulu.
Eva Járková se proslavila ještě víc než na hřištích účinkováním v tehdy docela oblíbeném dětském filmu Ivana v útoku. Hrála totiž hlavní roli!
Pro ty, co nemůžou pamatovat: příběh vznikal v dobách, kdy děvčata některé sporty neprovozovala. Titulní hrdinka Ivana vynikala ve fotbale, na plácku mezi domy byla mezi kluky nejlepší. Všimne si jí trenér žákovského družstva. Ale protože Ivana není kluk, nýbrž holka, hrát „opravdový“ fotbal nemůže. Pak se zraní nadějný útočník, opora týmu. A Ivana zaskočí… Nechá se ostříhat, změní podobu a přihlásí se trenérovi – jako kluk!
A Leftera? Urostlá, snědá, černovlasá Řekyně. První zahraniční fotbalistka v sešívaném dresu, útočnice, střelkyně. Velká osobnost dívčího týmu Slavie. Tady nabídnu zase pohled do archivu. Prvního ročníku turnaje O perníkové srdce Mladého světa se v Edenu účastnilo dvacet šest (!) dívčích družstev a do finále se probojovala, konec konců podle očekávání, Slavia. A kdo jiný se jí mohl postavit v boji o konečné prvenství, než – Sparta…
Byl to tenkrát boj lítý, urputný, moc fotbalové krásy nepobral. A Slavia v utkání, které řídil mezinárodní sudí Vlček, slavně zvítězila 1:0. Jediný, vítězný gól vstřelila – no jistě, tmavovláska a ostrostřelkyně z Řecka. Leftera!
A co s tím vším strýc Božetěch? To víte, že na finálovém utkání v hledišti, kde se sešlo na ženský fotbal neuvěřitelných tři a půl tisíce fandů, nechyběl. Měl to konec konců na hřiště z domova pár kroků! A já zase vidím v paměti jeho spokojené uchechtnutí po tom nezapomenutelném slávistickém triumfu – he-he-he-he…
3 komentáře u „Aleš Pivoda: Milovaná Slávka 5. díl“