26. 9. 2017 – 29. 9. 2017, Astana, Kazachstán
Psal se rok 2017 a Slavia letěla do hlavního města Kazachstánu s tehdejším názvem Astana. Proč s tehdejším? Kazachstán je totiž zvláštní země. Kazachstán je totiž autoritářský režim a celých 29 let mu vládl prezident Nursultan Nazarbajev. Moc předal až v březnu 2019. Hlavní město Kazachstánu Astana, bylo v roce 1961 přejmenováno z Akmolinsk na Celinograd. V roce 1992 se jmenovalo Akmola a v roce 1998 se přejmenovalo na Astana. Tento název se používal do roku 2019. Den po odstoupení prezidenta Nursultana nový prezident navrhl přejmenování na Nur-Sultan. To se následně stalo a platilo to až do roku 2022. Aktuálně je to zpět Astana. Tohle přejmenovávání jsem si nemohl odpustit.
V roce 2017 probíhala v Astaně výstava Expo a díky tomu dočasně platil i bezvízový styk. Expo skončilo 10. září a zápas se hrál 28. září a stále platil bezvízový styk, který skončil, tuším na konci září, což nám ulehčilo cestování do země.
Odlet z ruzyňského letiště byl v úterý 26. 9. ve 12:30 a návrat 29. 9. před 15:00. V Astaně je časový posun +4 hodiny a odhadované počasí 5 – 10 °C přes den a od -3 do 0 °C v noci. V den zápasu hlásila předpověď déšť se sněhem.
Po příletu do Astany jsme měli volný program, a proto jsme si procházeli město. Procházeli jsme tedy jen tu novou část, kterou tehdejší prezident velmi pečlivě, co jsme se dočetli, kontroloval architektonicky. Díky tomu si vlastně mohl dovolit cokoli, a proto tam vzniklo mnoho nových staveb bez ohledu na nějaký „původní“ styl.
Několik staveb bylo kopií jiných staveb ve světových městech nebo alespoň tvořeno stejnými architekty. Nursultan evidentně uměl zaplatit architekty. Například astanské mořské akvárium se zase pyšní tím, že je nejvzdálenějším mořským akváriem od moře a voda do něj se složitě vozila. Ale toto už je spíše na průvodce, kterých je na internetu dostatek. Zde postačí fotografie.
Navštívili jsme český pivovar, který tam samozřejmě stavěli, Češi. Navštívili jsme pivovar ve stylu, jakého si hradu. Jelikož v Kazachstánu se jí nejenom koňské maso, ale i velbloudí, moc jsem se těšil na vyzkoušení. Bohužel v tomto podniku mi řekli, že velbloud se jí jenom na jihu Kazachstánu. Tak jsem si dal koňské maso alespoň.
Ve městě bylo velmi čisto a rozhodně bezpečnost, což ale musíme připsat autoritářskému režimu.
Zajímavé bylo, že nedaleko našeho hotelu byl obchod, kde byl vytvořen jakýsi koutek, kde se dalo sedět, a popíjet, aniž by člověk šel do nějaké hospody. Bylo to dost zvláštní, toto jsem nikde zatím nezažil ale my si to užili, jak jinak….
Speciální byla jízda taxíkem, který tam snad ani nejezdí. Seděli jsme v českém pivovaru a prosili obsluhu, zda nám může zavolat taxi. Oni zavolali svého kamaráda, který nás prý odveze. Tam to prostě funguje tak, že se postavíte na kraj silnice a zvednete ruku. A kdo má čas, Vás prostě odveze za úplatu. Tento člověk, který přijel vůbec nevěděl, kam jede a bez jeho jakékoli znalosti jiného, než domovského jazyka to s ním bylo velmi těžké. Nakonec to dopadlo tak, že jsem ho musel navigovat já. Cesta pruhy pro autobusy a v jednosměrce v proti směru byla součástí jízdy.
Osobně doporučuji návštěvu Astany a Kazachstánu jako takového. Petr Vršecký to měl i s výletem po okolí a z vyprávění to muselo stát za to. Letecky je možné navštívit Kazachstán za cenu okolo 9000,- Kč za zpáteční letenku. Po napadnutí Ukrajiny, Ruskem se politický směr Kazachstánu docela razantně změnil a začala tam protiruská rétorika, třeba se tam i změní politická rétorika.
